PAMĚŤ

Styx se střetla s Borůvkovou smečkou, když doprovázela Wizku. Nikdo ji tam neviděl rád a když Styx začala vyhrožovat, Naomi zaútočila. Svázala Styx kořeny a pokusila se ji udusit borůvkami.

Návštěva Asgaardského hvozdu byla původně míněna zcela neutrálně, nicméně přítomnost malého vlčete způsobila kolizi mezi oním vlčetem a vírou Styx. Po neúspěšném pokusu o krádež a následné zamordování Sionna byla Styx zpacifikována Elisou.

Poté, co Styx prováděla investigaci hořící třešně v Třešňovém hvozdu (žhářem se ukázala být Jenna), dopadl na hvozd konec duhy, otevřel díru v zemi a ta vychrstla malé "kůzle". To se dožadovalo vrácení domů, ale po neúspěšném pokusu vhození mláděte do díry se jen rozbrečelo, což přivolalo otce. Vlčice dostaly nakládačku srovnatelnou se srážkou s parním válcem, než se oba divní tvorové uráčili vrátit do hlubin.

Nějakou dobu se toulala sama, než dorazila do severních lesů. Tam se seznámila se členy Ragarské smečky, popovídala si s alfou a pak trávila čas s Cynthiou. V tu dobu zrovna začala Velká zima a obě se musely schovat do úkrytu smečky, který se jim podařilo najít jen díky štěstí. Nejen příroda dělala neplechy, protože se objevilo hejno zákeřných blech, které naskákaly do kožichů obou vlčic a magickými slinami je očarovaly, zatímco hodovaly na jejich krvi. Styx začala mluvit pozpátku a Cynthia koktat. O zábavu měly tedy ve sněhové bouři postaráno.

Nastala Velká zima. Sníh skryl všechnu zeleň, chlad zamrazil veškeré řeky a zvěř vymřela nebo zmizela v úkrytech. Nastalo období hladu a konkurence. Nikdo nebyl přítelem, každý kousek masa znamenal rozdíl mezi životem a smrtí. Styx se podařilo ukrást lovící smečce srnu, ale pak ji napadla Cynthia, která chtěla srnu pro sebe. Na obě vlčice následně zaútočila Jenna a Zakar. Jenna Styx roztrhala lopatku a rozpárala tlamu, Styx poškodila zrzavé vlčici zadní nohy. Zakar málem zabil Cynthiu. Styx se stáhla a nechala Jennu a Zakara, aby si vzali zbytky srny, které nestihla předtím sníst. Když odešli, sama pak Cynthiu dorazila.

Jakmile byla Cynthia mrtvá, Styx se začala krmit jejím masem. Naplnila si žaludek až po okraj z jejího krku a ramene, než na jejím těle usnula únavou. Tělo Cynthie ale najednou zmizelo, když se Život rozhodl, že kanibalismus nebude tolerovat. Zmatená a unavená se Styx vydala na jediné bezpečné místo, které znala – Třešňový háj. Ke svému zděšení tam nalezla Cynthiu. Živou a s uzdravenými ránami, ačkoli znavenou a neschopnou se sotva pohnout. V ten moment šedá vlčice nevěděla, jestli má zabít Cynthiu nebo sebe, neboť nedokázala přijmout fakt, že fialkovooká je znovu naživu. Její mysl zkolabovala a k příčetnosti se donutila až zahryznutím do vlastní tlapy. Následně Cynthiu vyzpovídala, aby zjistila, že za vše může Život a taky se doptala na jeho obydlí.

Styx se tedy vydala za Životem na přátelský rozhovor. Protože byla ale stále zraněná a unavená, usadila se v Tmavých smrčinách a lízala si rány několik dní. Pak se objevilo ztracené vlče. Styx nasadila milou masku a ztracené Marion se ujala. Hodlala ji využít jako obětinu Životu, kterého hodlala navštívit, nebo jako výkupné a nebo jako pozdější zdroj potravy. Díky Marion se dozvěděla o smečce na jihu.
S prckem za zadkem se tedy Styx vydala za Životem. Rozhovor se Životem rozhodně neprobíhal v přátelském duchu a ačkoli byla Styx pod vlivem jeho přátelské a klidné aury, stále se v ní vzdouvaly vlny bolesti, které nakonec přispěly k nařčení a urážkám. Život se snažil vlčici uklidnit, odpovídat jí a přesvědčit ji, že Gallirea je mírumilovná, stejně jako vlci v ní. Nakonec ale poznal, že její slepotu tak snadno nesmaže a poslal vlčici pryč na cestu, dle jeho na cestu k prozření. Podle jeho navigace Styx odvedla Marion do Sarumenské smečky, kde ji hodlala odevzdat.

V Sarumenu předala Marion Newlinovi a přijala nabídku Duncana, který jí chtěl dělat garde, zatímco budou procházet les. Překvapivě si padli do noty a po procházce plné provokování, dramatického přehrávání a "flirtování" Styx našla jejich úkryt a následně se hodlala vypařit. Vymluvila se z Duncanovy nepřítomnosti a odchytla Marion, která se znovu zatoulala dál do lesa. Odvedla ji pod záminkou, že jdou za její mámou, a na Kopretinové louce maličkou pokousala do uší a svou vahou jí rozdrtila rameno. Ukázala jí, že nejsou kamarádky, dá-li se to tak říct. Zkrvavenou ji nechala za sebou a rozešla se na východ.

Po krátkém toulání na východě, kde byly jen malé lesíky a žádný vodní zdroj, Styx narazila na bažiny a ke svému překvapení na smečku, která zde sídlila. Nasadila masku milé slečny a ve společnosti Sigyho – který prozradil svou překvapivou nelibost k magiím – si prohlédla území Maharské smečky.
Po opuštění Maharu Styx směřovala zpátky na západ podél řeky Midiam a nevědomky se dostala mezi stromy na území Asgaarské smečky. Jakmile se pach smečky dostal k ní, pokusila se smečkové území rychle opustit, ale naběhla si to přímo do náručí Elisy, která jí použitím magie zasáhla do emocí a nechala ji brečet dlouhé minuty. Lennie, která byla v Asgaaru náhodou také, se připojila k pomstě na Styx a jakmile Styx přestala brečet, Elisa se jí zakousla do nohy Lennie jí utrhla ucho. Boj to byl nevyrovnaný a nespravedlivý, ač jistě zasloužený, vzhledem k tomu, že Styx zaútočila na Elisina syna a Lenninu chráněnku. Styx se smrti nebála, po předchozí zkušenosti s Životem si byla jistá, že ji znovu oživí.
Mělo se to ale udáti jinak, neboť Život se zjevil u trojice a připojil se na stranu Styx, aby její sokyně zahnal rojem kamenů, který Elisu zranil a Lennie uvedl do bezvědomí. Ani jedna z vlčic nebyla jeho přítomností nadšená a Styx, která nechtěla být spojována s Životem a magickými silami, nabídla svou pomoc při hlídání Lennie. Elisa ji ale vyhnala a nařkla ze spojenectví s Bohy.

Styx se schovala v lese Ztracených duší, aby se uzdravila. Po několika měsících odloučení se právě tam měla setkat se svým bratrem Noroxem, který jí pomohl v léčení ran (což jí zachránilo většinu ucha a nohy) a společně se vydali najít bezpečnější místo, které nalezli v lese za řekou.
Toto bezpečí ale netrvalo dlouho, protože se znovu objevila Zrzavá a tentokrát ve společnosti Alfy Sarumenu. Shledání rozhodně nebylo příjemné a vlci se pustili do sebe, nicméně boj rychle skončil, protože Norox upadl do bezvědomí po útoku Alfy. Jakmile Zrzavá a Alfa zmizeli, dotáhla Styx Noroxe na Bobří ostrov, kde se rozhodli vytvořit základnu.
Zatímco Styx měla hrabat doupě, Norox se rozešel pro vlče, které chtěli oba sourozenci zkusit konvertovat na jejich víru, ale vlče Noroxovi uteklo. I Styx se potkala s vlčetem, které na ostrov přivandrovalo. Jednalo se o bratříčka Marion, který Styx slíbil pomstu za to, co jí i jemu udělala.

Osud tomu chtěl, aby si Styx zažila všechny druhy gallirejské magie během prvního roku pobytu v této magické zemi, protože ji do zadku zasáhl šíp od Amorka, který v ní vyvolal neodkladatelnou touhu po partnerovi. Vydala se ho tedy hledat a nalezla svého spícího prince nad Vodopády. To, že se z něj následně vyklubal Duncan bylo nečekaným překvapením, ale Amorkovým šípem omámená Styx na to nedbala a dožadovala se výroby potomků. Pravděpodobně by se tak i stalo, kdyby neměla to štěstí a neprobrala se z ohavných kouzel dřív, než ji stihl Duncan obskočit. Možná za to mohla i Duncanova zdrženlivost a rozvážnost, když viděl, že se Styx chová divněji než jindy. Naštěstí se Styx probrala právě včas, aby mohla být svědkem dalšího zásahu Amorka. Tentokrát se šíp zapíchl do Duncana, který se do Styx zamiloval a jeho mozek se roztavil v růžové želé. Styx toho využila a nechala si udělat masáž a ulovit snídani, než se Duncan nakonec probral.

Styx vzala Duncana na Bobří ostrov, aby jí pomohl vyhrabat noru, nicméně Noroxovi se představa mocného v jejich blízkosti nelíbila, takže dal Styx ultimátum a šel na lov. Styx šla Duncana poslat pryč, nicméně to nešlo tak v klidu a Duncan řekl několik nehezkých slov, která Styx mrzela. Jakmile byl ale hnědý vlk pryč, pustila se konečně do hrabání nory.

Dalšího rána se vrátil Norox a vedl s sebou i Tasu. Sestry se radostně přivítaly a Styx potom odešla na lov. Situace byla ale znesnadněná dlouhou nocí, protože slunce bylo ukradeno. Styx potkala Meinera, nicméně krom pár slov z nich nic kloudného nevylezlo. Chtěla si utřídit myšlenky a rozhodla se zamířit k moři, které na jihu viděla. Na Kamenné pláži ale narazila na obrovského slimáka, který se považoval za její matku. Krom Styx se tohoto rodinného setkání zúčastnili i další čtyři vlci. Všem vlkům se změnila povaha vinou slimáčí matky a kdyby nepřišli na to, jak se slimáčice zbavit, jistě by byli jejími slimáčími dětmi dodnes.

Vlčice se rozloučily přátelskou rvačkou, kdy Styx povalila Rez na zem. Byla si teď ale jistá, že se Rez dokáže ubránit před případným nepřítelem. Styx se pak sama vydala starat se o úkryt. Nachytala nějaké zajíce a potom se i porvala s rysem, aby získala jeho kožešinu.
Doma na ni čekal Norox a když se konečně viděli, museli si pořádně promluvit. Styx mu vysvětlila nový plán, který zahrnoval tajné špionáže, falešná přátelství a další špinavou práci, což se Noroxovi tolik nelíbilo, ale souhlasil. Trávili pak spolu spoustu času, který využili na hry a dětinské dovádění, teenagerské fetování halucinogenních hub a i dospělácké techtle mechtle, a to všechno je ještě více sblížilo. Vytvořilo se mezi nimi pouto snad i silnější než sourozenecké.
Norox nakonec přistoupil na smlouvu s gallirejskými bohy a Styx ho šla doprovodit k Životovi, aby jejího bratra udělal silnějším a nebezpečnějším, než dosud byl.

Styx s Životem neměla úplně kladný vztah, ale vypadalo to, že po prvotních hořkých slovech a planoucí nenávisti se pomalu smiřuje s existencí tohoto tvora. S Noroxem zamířili domů, nicméně po cestě se Styx urazila a zmizela v doupěti, aby se prospala. Noroxova nadutost a krátkozrakost ji natolik rozčilovala, že když se vzbudila a ucítila svého dalšího bratra venku, nepřišla se ani přivítat a zmizela z ostrova, aby ve Východním hvozdu narazila na Sunstorm, která úplně nesplňovala podmínky pro příjemnou společnost. Stále rozjařená vlčice s dvoubarevnýma nohama byla Styxiným pravým opakem, což se brzy setkalo s kolizí.

Po pokousání Sunstorm se Styx vydala k Ohnivému jezeru, kde se rozhodla čekat, jestli se objeví nějací vlci ze smečky. Touha po rvačce byla natolik silná, že se nebála vystavit ani přesile. Objevil se však někdo, koho neviděla už dlouhé měsíce a koho se snažila z hlavy už dlouho vytěsnit - Duncan.
Měla chuť ho roztrhat na cáry, ale místo toho snadno vlkovi jeho předchozí křivdy odpustila a společně se vydali utužit své pouto pomocí halucinogenních hub, které jim pořádně zamotaly hlavu. Styx jich sežrala o dost více než nebohý Dušan, takže se vezla na vlně sladkého opojení a halucinací o to déle. Podařilo se jí ale na Duncana v děsu zaútočit a udělat mu velkou jizvu na krku. Společně se ještě vydali na sever ke Smrti a k Vodopádům, kde lovili jablka. Po shození do studené vody Styx konečně pořádně procitla. Jejich cesta následně vedla do Zrádcova remízku a poté do Bažin, kde potkali své bezsrsté dvojníky, kteří je chtěli stáhnout z kůže. Podařilo se jim utéct na kamennou pláň, kde je v lehce rozpačitém rozpoložení nalezla Tasa.

Styx následně trávila čas se svou ztracenou sestrou. Starala se o ni a ukázala jí doupě, kde bude moci s ní a s bratrem žít. Vyprávěla jí o Galliree a o tom, co tady zažila, což Tasa odměnila svou verzí příběhu o tom, jak rok byla v zajetí a byla zneužívána mocnými. Styx dovedla Tasu k Životovi, kde se jejich cesty následně rozdělily.

Bylo opravdu škaredé počasí, a proto nebylo divu, že vlčice zamířila do nejbližšího lesa, aby se schovala pod stromy. Ke své smůle byl ale les infikován blechami a vešmi, které se Styx usadily v kožichu. Za neustálého škrábání se Styx přesunula do bývalé maharské smečky, kde svými blechami infikovala ex-Alfu Maharu a dalšího vlka. Po zjištění, že je velice jednoduché ostatní vlky nakazit blechami se Styx bezodkladně rozešla do Borůvkové smečky, kde předala blechy i Wizku a Gavriilovi. Protože ale pobíhala celé dny po dešti, vybralo si její zdraví svou daň a Styx dostala chřipku. Zamířila tedy domů kolem Mahtaë, kde potkala Meinera a Tati. Samo sebou neměla tohle zlodějské vlče v lásce a s úmyslem rozcupovat ho na kousky se zakousla mladé vlčici do tváře. Kdyby nezasáhl Storm, pravděpodobně by se tati nedožila dalšího dne. Styx se potom v doprovodu Meinera dostala až do Doupěte, kde jí rozpůlený vlk dělal společnost a ošetřovatelku. Znovu.

Jakmile Styx upadla do vyčerpávajícího spánku, mocná magická síla reálného světa ji přesunula do Mechového lesíku, kde vznikala nová smečka pod vedením Launee a Theriona. Alfy spící vlčici našli a probudili. Styx chytla lehký panický záchvat, jenž Therion zvládnul svým vánkem a de facto Styx odpálkoval zpátky do snění. Po jejím druhém probuzení už byla klidnější a začala s alfami rozmlouvat. Bohužel si docela věřila a začala vyzvídat a dokonce navrhla Launee s Therionem i pochybnou smlouvu, která by jí zaručovala výhody smečky, aniž by do ní patřila za to, že by od Mechového lesa držela dál svou rodinu. Naštěstí Lau s Therionem zamítli a nic Styx neřekli, přece jen si otevírala hubu proti přesile. Měla štěstí, že vlci byli klidní a nechali ji odejít bez jediného výstražného uhryznutí.

Lehce dezorientovaná se Styx dostala do Neprobádaného hvozdu, kde ji navštívili dva Havrani. Nejspíše vyslanci severských bohů, kteří Styx chtěli doručit nějakou zprávu, avšak šedá vlčice byla příliš hladová a jediné, co po havranech chtěla, bylo jejich maso.
Ať už si ptáci její kručení v žaludku vzali jakkoliv osobně, rozhodně se nebáli ji potrestat.
Kolem krku se Styx omotal ostnatý drát, který začal vlčici škrtit. Sápajíc po dechu mohla cítit řezavou bolest, kdy se jí ze zad začala prodírat ven na svět dvě malá křidélka. Vlčice se kroutila v bolestech a zápasila s drátem, který jí odřízl kyslík. Div neomdlela, než řetěz povolil a křídla se konečně dostala na svět.

Vyčerpanou ji našla Amnesia, které její povaha zabránila vlčici dorazit. Věděla, že je nebezpečná a že by světu bylo bez ní lépe, ale rozhodla se jí pomoci. Když se Styx dala jakš takš dohromady, ukázala jí Amnesia cestu k Bobřímu ostrovu a potom odešla. Styx se dotřepala na Bobří ostrov, kterým se nesl Duncanův pach. Zavyla a zavolala Duncana zpátky, kterého její nové vzezření lehce zaskočilo. A koho by ne.
Sivá nakonec propadla pláči, ale hnědý vlk ji zvládl utěšit. Nakonec dokázal odvést její pozornost i konverzací a jakmile byla vlčice myšlenkami jinde, začaly se mezi nimi zase třískat hormony.
Celí nadržení (protože není jiné slovo, které by jejich momentální situaci popsalo lépe) se vydali do úkrytu, kde by se jistě něco lechtivého odehrálo - ač před pár hodinami sivá sotva lapala po vzduchu a umírala - kdyby se neukázala Tasa a nerozhodla se kazišucky nasrat do úkrytu.
Styx při ucítění lejna velmi rychle procitla, vypakovala zklamaného Duncana z úkrytu a dala své sestře pořádně za uši. Donutila ji její výtvor uklidit, nařídila jí sehnat nové kožešiny a ještě jí pokousala tlapu.
Tehdy jí začalo být jasné, že sdílet doupě s celou rodinou jednoduše není dobrý nápad.

Aby si vyčistila hlavu, zapadla Styx sněhem na pár dní v Křišťálovém lesíku. Po probuzení se vydala k řece Kiërb lovit a po dlouhé době odloučení konečně potkala Rez. Nejprve lehce nesvá ze svého nového vzezření se Styx rychle pokusila konverzaci přesunout jinam a následně spolu vlčice doháněly všechno, co zmeškaly. Rez měla válečná zranění z Bažin, kde potkala vlky bez kůže, proto se - i kvůli zhoršujícímu se počasí - vlčice vydaly do Východního úkrytu.
Zabalily se společně do jednoho velkého klubíčka a povídaly si. Jejich konverzace byla prostoupena jemnými dotyky a láskyplnými projevy, které měly vynahradit každičký den stesku, kdy nemohly být spolu.
Jakmile se Rez cítila lépe, vyšly vlčice ven do lesa. Ukázalo se, že jsou ve správný čas na správném místě, neboť nad jejich hlavami se táhl dlouhý ohnivý ocas komety, jenž utíkala oblohou nad hlavami obou vlčic.
Vzduch zaplnila otázka. Jaké pouto mezi sebou vlčice mají? Styx si nebyla jistá a ze strachu se rozhodla mlčet, avšak Rez nehodlala své city nadále skrývat.
"Mám tě ráda, Styx. Až moc. Myslím, že tě miluju."
Pro sivou vlčici by to neměl být takový šok, vždyť se spolu neustále cukrovaly a bylo jim spolu dobře. Bylo by tak snadné oplatit Rzi její slova, ale opeřená si nebyla jistá, jestli jsou i její city takto upřímné. Vycouvala.

Styx měla jediné štěstí, že Rez neodešla. Nebyla si ale jistá, jestli ji svou nejistotou neodradila úplně. Do hlavy jí neviděla. Snad... Snad byla Rez trpělivá a rozhodla se sivé dát druhou šanci.
Aby přešly na jiné myšlenky, šly k jezeru, kde hrály přetahovanou o zbytky kachny. Tehdy se začala projevovat Styxina magie nemrtvých, kdy kachna sebou začala i po smrti plácat a pokoušela se dostat na břeh. Obě vlčice si myslely, že je to práce smrti, proto kachnu roztrhaly a svedly vinu právě na černou příšeru ve věži.
Styx Rez potom pomohla ulovit kamzíka pro Mechovou smečku a pomohla ho dovléct na území až ze Zarostlého lesa. S Rez se rozloučila a s příslibem brzkého shledání se rozešla pryč s kamzičí nohou jako výslužkou.

Na planině Styx našla Sunflower, která si o samotě povídala s klackem. Chtěla vlče naučit lovit tak, že se postavila do role lovce a Sunflower posadila na pozici kořisti. Párkrát s ní švihla o zem a potom zavyla, volajíc vlky na jídlo (jen jako ukázku). K jejímu překvapení se objevil Norox a Tasa a společnými silami nebohou Sunflower roztrhli napůl jako hadrovou panenku. Vlče se po smrti změnilo v prach a zmizelo, ale to nebylo to, co Styx zajímalo, neboť jí Norox řekl o smrti Duncana, na které měl plné přičinění. Styx zalila vlna apatie a mentálně se vrátila na začátek svého pobytu v Gallirei, aby se s Duncanovou smrtí vyrovnala.

... just go here for a picture ...

Styx nějakou dobu tesknila v lese, než se objevila Baghý. V ten moment se opět projevila její magie nemrtvých a společnými silami s Baghý vytáhli dva utopence z jezera jako rybáři loví úhoře. Styx věděla ještě o dalších dvou umrlcích, které našly záhy. Šedá vlčice obrala mrtvé o jejich přívěšky - zlatý kámen a bronzový žalud s dubovým listím - které se jí od té doby houpají na krku, zapletené do ostnatého drátu.

Poté, co Styx z Baghý vymámila ještě pár rad ohledně randění, rozhodla se Styx následovat zvláštní volání, jenž ji mělo zákeřně připoutat k jiné vlčí duši. A kdo jiný se měl po dobu několika trýznivých hodin stát Styxinou druhou nohou, než její přesný opak - Wizku. Po vyšilování, křiku, jekotu, výhružkách a bědování se stalo ale něco, co předčilo veškerá očekávání. Obě vlčice se v jeden okamžik velice sblížily, a nejen na jednom levelu. Společně se vydaly hledat způsob, jak se prokletí "nevzdálíte se dál než na 1 metr" zbavit. Cestou prošly kolem Velkého Vlčího jezera, Styx Wizku nezapomněla ukázat zdejší mrtvoly, které po právu okradla, až došly ke Smrti, která se je velice netaktním stylem pokusila vyplynovat pryč od svého doupěte. Jako trest slepila vlčice k sobě ušima, čímž se jejich pohyb ještě více limitoval. Nakonec se vydaly až do Neprobádaného lesa, kde složily spolu hlavy ke spánku. Prokletí pominulo a Styx Wizku opustila, když černo-bílá ještě spala, zanechávaje za sebou jenom několik romantických vzpomínek a jediné pírko ze srsti.

Na Vřesovém palouku Styx narazila na Evelyn, jejíž kožich byl přímo prosáklý pachem Noroxe. Byla jeho hračkou, jeho kurtizánou, na které si vybíjel své mužné pocity dominance? Možná. A právě kvůli tomuto možná ve Styx vzplál vztek. Chtěla se Noroxovi pomstít za Duncana, za její hračku. Vlčice se trochu potrhaly, ale náhlá touha po Amorkově šípu Styx teleportovala k dalšímu romantickému cíli.

Tím byl nečekaně Sigy - otec dvou vlčat a partner Lylwelin, po které se slehla zem. Také to byl první z vlků, který na Styx byl kdy na Gallirei hodný, taktéž nebyl příliš nakloněný magiím a rovněž si o Styx nemyslel nic moc zlého, ačkoliv o ní slýchal všechny příběhy. Styx, naprosto zamilovaná, ale zděšená tím, že by právě svou opravdovou tváří Sigyho odehnala, postupovala opatrně, nenápadně se vtírala do jeho přízně a když navrhla, aby jejich vztah popošel od známých o kousek dál, téměř doufala, že se jí Sigy vyzná. Jeho věrnost ztracené družce jej ale držela zpátky, takže to Styx zamaskovala jako návrh přátelství, nikoliv romantických partnerů. Společně se Sigym a jeho spícím synem Flynnem šli k Životovi, který by Flynna možná dokázal probudit.
Styx od Života zjistila, že jeden z přívěšků patří Sayapovi a že jeho dcera je někde na severu. Majitel druhého přívěšku byl zase bratrem Launee. Oba živí příbuzní byli dle Života na severu.
Život ji taky zbavil Amorkova kouzla, otupil jí vnější ostré konce drátu a dal jí pár dalších milostných rad. Taktéž jí ale sdělil, že neví, zda se Duncan vrátí. Ani tento bůžek už na mrtvé nedosáhl a jeho vzkříšení Cynthie bylo to poslední, co s mrtvými dokázal. Objevila se prý jiná síla, která si mrtvé bere a on už zasáhnout nemůže. To Styx definitivně přesvědčilo o tom, že Duncan je nadobro mrtvý.
Se Sigym a Flynnem ještě zamířili na Elysejská pole, sjeli se kytkama a Styx pak vlky opustila, aby se odebrala k měsíčnímu spánku u jezírka Lavender.

Normální vlci by si po dlouhém spánku šli ulovit něco k snědku, šli najít své známé... Styx se odebrala na Kaskády, kde narazila na Elisu - vysílenou a nepříčetnou už jenom při jemném závanu Styxina pachu. Obě vlčice se do sebe pustily a po krátkém, leč intenzivním souboji jedna odešla s nefungujícím křídlem a druhá se skutálela po kamení do Asgaaru mrtvá.
První velká výhra pro Styx a taky začátek jejího schovávání se na západě za řekou, zatímco Asgaar po ní pátral jako po čarodějnici, kterou hodlal upálit na hranici. Styx prchla tunelem (kde viděla Noroxe jebat Rowenu) v Zelených horách k sopce, kde vytím zkoušela varovat Rez. Místo ní se ale objevil Meinere, který jí ošetřil křídlo.
Nějakou dobu byla Styx sama, dokud jí společnost nezačal dělat jeden mrtvý známý. Po prvotním šoku a zmatení spolu strávili za řekou dost dlouhou dobu na to, aby se Styx stačila zamyslet nad vším, co se odehrávalo. Korunu tomu nasadila noc, kterou spolu s Duncanem strávila ve žhavém spojení. Tak dlouho slibovaném a chystaném, že se zdálo až nemožné, že se hvězdy konečně postavily do formace, aby jim umožnily se spojit v jednoho. Byl to hezký konec jedné kapitoly Styxina života, neb ihned poté u řeky spatřila Arcanuse a proto se rozhodla vyhledat Rez a konečně udělat to správné.

Rez nalezla v Mechovém lese ve společnosti šedého vlčete a v náhlém popudu a ve strachu z limitovaného času na tomto světě na ni vybalila všechno, co měla na srdci. Řekla jí o tom, že Asgaar na ni vyhlásil puč a že ji miluje. Dřív, než ale stihla říci více, mech lesa ji jako cizince vyšvihl pryč ze smečkového území za hranice. Rez ji naštěstí následovala a společně se vydaly na západ, kde Styx prvně chtěla navštívit Smrt, ale poté si to rozmyslela. Vlčice potom zachytila sněhová vánice a Styx chytila chřipku. Tak tak se vlčice dostaly do Bukového lesa, kde se Rez začala o Styx starat a postupně jí pomohla znovu ke zdraví.
Byl to právě ten les, kde Styx strávila noc s Duncanem a který byl dost daleko od epicentra všeho dění Gallirei. Dost daleko od Asgaaru a od nebezpečí, které představoval. Vlčice si našly úkryt za spadlým bukem a začaly les značkovat. Celé jaro i léto vlčice strávily značkováním lesa a zakládáním smečky, což Styx prvně nedocházelo a sžít se s touto myšlenkou jí nějakou dobu trvalo. Věřit někomu cizímu pro ni bylo totiž velmi složité.